Dobrý den,
nevím jestli jsem uplně stoprocentní alkoholička, ale jistý problém s alkoholem mám. A jsem moc ráda, že se můžu svěřit a poradit. Tak tedy přejdu k věci. Je mi 25 let a za poslední zhruba 3 -4 roky se mi stává že se opiju někde například na nějaké oslavě, takovým způsobem, že se chovám naprosto agresivně, hnusně, nadávám svému přítelovi neskutečným způsobem, jsem schopná ostatnim lidem říkat, že je na mě zlej - přitom to není pravda.Někdy vezmu i telefon a volám různym známym, abych si postěžovala, zanadávala nebo ani nevím, co jim vykládám.No hrůza, druhý den mi je špatně, stydím se, při představě, komu jsem, kde co vykládala za nesmysly, nejradši bych se někam schovala a už nikdy nevylezla.
Stává se mi to buď náhodně, jdeme posedět s přáteli do hospůdky a ..dobře se bavím a vůbec si neuvědomuju, že mám třeba 3.pivo a že brzy mi to v hlavě přecvakne, dám si další a začnu být nepříjemná...Teď naposled jsem siotevřela víno, když jsme se s přítelem pohádáli, hádali jsme se kvůli nesmyslu, odjel si něco vyřídit a ani nevim jak, vypila jsem lahev vína, ovíněná si došla ještě pro 2piva a potom katastrofa, opět strašné chování, ostuda (a jen jsem ráda, že si toho moc nepamatuji). Denně nepiji, někdy malé pivo k obědu, tyhle mé excesy se mi přihodí cca 4x,5x za rok.Ale jsou neuvěřitelně silné a za jediný večer jsem schopná si zničit vztah, zkazit pověst široko daleko - což je opravdu hodně a bojím se, že si zkazím celej život.
Vždy si říkám, tohle je moc, to se už nikdy nesmí stát a stejně někde zase uklouznu. Jsem neuvěřitelně naštvaná, jak může být alkohol legální.Ve společnosti se pije běžně a dříve mě sklenička vína příjemně uvolnila a bavila jsem se, dnes i po jedné skleničce někdy cítím, že začínám být nepříjemná. Zkrátka budu se muset naučit uplně se alkoholu vyhýbat,vyhledám určitě i nějakého odborníka.
Velmi mě ale zajímá, kde se v člověku ta agrese bere. Jsem obyčejně milá, pohodová, usměvavá holka, žádné velké problémy nemám, ale dokáži se změnit v bestii, že to nikdo nechápe,ani já. Nemám pocit že potlačuji třeba nenávist a s alkoholem to jde ven. Přítel (zázrak, že je stále se mnou) mi řekne, no v alkoholu je pravda, to je strašné, teď vim, co si o mně myslíš a jak mě nenávidíš..,seš neuvěřitelně zlý člověk. A to mě bolí nejvíc, já v hloubi duše vím, že nejsem zlá a vědomě bych neublížila ani mouše a nic zlého nikomu nepřeji, naopak. Nevím, jak mu vysvětlit, že to nejsem já, že to jsou jen emoce, které přišli bůhvíodkud nebo z malinkého naštvání a milionkrát narostly pomocí alkoholu... za poslední rok to mám tak půl na půl. Polovina excesů náhodně na oslavách, půlka nesmyslné řešení problému po hádce alkoholem.(Nemohu se spoustě lidem ani podívat do očí, při představě, čeho byli svědkem.)
Pak jsem 3 měsíce v pohodě a stačí jedna svatba, kde se pije, tančí, veselí/a najednou cvak už se neveselím a je to zase tady, ráno na mě všichni zvláštně koukaj a já si říkám proč, a pak mi to dojde..a pomalu zjišťuji proč. Měsíc to doma urovnávám, mrzí mě to, protože mám úžasého partnera a moc mi na něm záleží a za další měsíc to udělám znovu.
Letos asi 5x, loni 2x. Druhý den si většinou téměř nic nepamatuji, což mi přítel nevěří, protože když jsem v ráži, vypadám prý docela, že si uvědomuji, co dělám a říkám.... To uvědomění přijde, ale až druhý den. Děsí mě to. Děsí mě představa, co kdy kde zase vyvedu a komu ublížím.
Mno tohle musí skončit..Budu ráda, když mi napíšete svůj názor.
Fórum
Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme.
