Nemyslim si ze potrebuji nejakou odbornou pomoc. Jsem v pohode. Pomaha mi rodina. Mam male dite. Drzim se ok. Vcera to bylo horsi ale dneska je mi dobre. Navic mam dobre zpravy a mozna ho uz zitra uvidim. Jinak pak o vikendu. Zazila jsem za svuj docela kratky zivot dost osklivych veci a situacich. Pritel me psychicky tyranizoval. Ja blba a prvni laska. Potom nas zadluzila matka a vykaslala se na nas. Jsem bez mamy, ale mam skvelou segru a nej tatku. Mamu mi nahradila skvele tchyne. Mam se dobre. Uz neziju minulosti. Manzel mi tenkrat taky dost pomohl. Ted pomaham ja jemu. Co bylo bylo. Dost me natrapil. Ale myslim ze muzu rict ze ja vydrzim snad uz vse. Mam pro koho zit. Mam bajecneho syna a ten mi dava hodne. Myslim pozitivne a verim v lepsi zitrky. Nepotrebuji se sverovat odbornikum. Neprezivam. Ziju a to kazdy den jak kdyby mel byt posledni. Manzel to zvladne. A v srpnu se nam vrati. Najde si jinou praci. Ja se vracim od zari do prace, syn pujde do skolky.. Na jare poletime nekam do exotiky.. A doufam ze k nam pribude dalsi stesti v podobne miminka. Tak asi tak