Petře, není ostuda do toho slítnout, ale je v pytli v tom zůstat. Je dobře, že se snažíte s tím něco - cokoliv udělat, i kdyby to mělo být po stý, po sto první...jednou to vyjde, určitě. Musí to vyjít, když se budete snažit..
Přesně vím, jak se cítíte. Něco si budujete a když to vypadá že je situace ok..jedním mávnutím je všechno v hajzlu, jakoby nic nebylo a to dobrý neexistovalo, všechno se smaže a zůstane jen syrový malér..nechcete nic vidět, nic slyšet, nic vnímat...Chcete se z toho probudit a modlíte se, aby ta chvilka "slabošství" neexistovala a byla jen zlým snem..
To neva. Bude to zase dobrý..Sama jsem kdysi stále začínala, pořád. Vrchol - dno, vrchol - dno...euforie - peklo..Chce to jen vystabilizovat balanc, nechtít vylepšovat něco, co je dobrý....jako ta hloupá, ale pravdivá říkanka.."chtěla víc,nemá nic"
Nechtějte víc v prožitcích, který za Vás "udělá "někdo jiný, či něco jiného-chlast. Chtějte víc v prožitcích, na kterých máte podíl,v něčem co Vás baví..A vůbec, nějaký čas - být Vámi, nechtěla nic víc, než nepít a normálně v klidu žít..
Fakt, věřte mi, nic se neděje, teď se musíte zvednout, oprášit kalhoty zamnout rukama a jede se dál..A každý krok si promyslet..Vždycky je to těžší, já vím, ale rozhodně ne nemožné.
Tak si třeba řekněte: "Tak jo, dosud jsem sbíral zkušenosti, nasbíral jsem jich dost a je načase je zúročit. Zkušenosti blbý, ale asi nutný. Vím, co nemůžu, vím co chci a za tím jít..Běžte na Áčka. S podporou je to zvedání snazší..
Vím, že to dokážete. Tak hodně štěstí..
Radka