Alkoholik

Dobrý den, prosím o radu. Můj přítel (jsme spolu rok a půl, rok společně bydlíme, 28 let) má problém s pitím. V pubertě a na škole pili hodně, jako spousta jiných, ale přítel to pořád přehání. Než jsme spolu začali, pil o víkendech tak, že často usnul v hospodě na stole, úplně hotový. Teď je to lepší, ale jak je víkend, automaticky sahá po pití, na akcích, kde nejsem pije extrémně. Pije hlavně pivo, víno ale často i tvrdý alkohol. Vždy je ten, který to hecuje a nalévá ostatním. Už pár jeho i mých přátel se mě ptají, jestli nemá problém. V týdnu pije výjimečně, ale stane se. Když jsem s ním, trochu ho krotím, jak je beze mě s přáteli, pije extrémně. Byl na týden lyžovat na pánské jízdě, opil se i před jízdou, kamarádi ho varovali, at je doma, stejně šel. Jeden den zůstal na chatě, jen tak sám vypil cca 5 panáků Jeggermeistra, asi, aby se tam nenudil. Nebo jen tak dopil půl flašky vína před odchodem na svah. O víekendu často pije do noci a často ráno řídí. Má diagnostikované prostatolity a běžně chodí často na wc, ale často se stává, že ho to po pití v noci nevzbudí a pomočí se do postele. Sám přiznal, že když začne, neví, kdy má dost a že ví, že to má asi zděděné po otci. Snažím se s ním o tom mluvit, podporovat ho v nepití, někdy nadávám, hádáme se, on ale nevidí, že má problém. Vždy řekne, že to přeháním, že ostatní taky pijí, že jsme v Česku. Když je pátek a nepije, ak se tím pomalu chlubí, jak je šikovný. Jinak je skvělý, práci má, v ostatních věcech je zodpovědný. Otázka na Vás je - jak mám postupovat? Je to už na léčení, konzultaci? Co mám dělat, když přijde opilý, jak se mám chovat, abych nebyla mezi kamarády za semetriku, co ho hlídá? Je možné se s ním na něčem domluvit? Někdy už nevím, jestli to zase já nepřeháním. Děkuji.

Dobrý den, potřebovali bychom poradit - otec v poslední době propadl alkoholu. Alkohol v menší míře pil vždycky, ale opíjet se začal až koncem loňského roku. Otec se vrací domů vždy ve čtvrtek večer, přes týden ho nevídáme. Včera (tj. v Pátek) měl tzv. "home office", ale opil se tak, že nedokázal fungovat - když jsme mu zkusili dát alkoholtester, který měří maximálně 4 promile, psal že už to je nad tento limit. Dneska však ale relativně v pořádku vstal a zas funguje a slíbil nám, že už pít nebude. Chtěli jsme ho dotlačit na nějaké léčení, ale sami pořádně nevíme kam a sám ani na léčení jít nechce. Příští týden chce jít normálně do práce, ale přestože slibuje že už pít nebude, máme z toho trochu strach, aby něco nevypil a nevyhodili ho. Co byste poradil? Popř. na koho bychom se měli obrátit? Děkuji.

Zdravím všechny, co se trápí kvůli problémům s alkoholem, ať už u sebe nebo u svých blízkých. Já pila od svých 16 let - na zábavách a tak různě ve společnosti, později v manželství o víkendech na chatě s manželem a se sousedy a nejpozději už i doma tajně - to už propukla kvůli častému pití u mě závislost. To mně bylo asi 30 let. Pila jsem denně asi litr a půl vína, když jsem přišla z práce. Přišla jsem o řidičák, rozvedla jsem se. Rodiče to moc trápilo, své děti jsem viděla kvůli tomu několikrát brečet. Strašně jsem se trápila - pila jsem už pak hlavně kvůli potlačení úzkosti, ale účinek alkoholu byl jen dočasný a pak přišly vždycky ještě větší deprese. Prosby rodičů nepomáhaly, vždy když mi otec udělal kázání, jela jsem si natruc koupit láhev. Ale proč vám to všechno píšu.
V létě 2019 (to mně bylo 45 let) mi otec dal nůž na krk, buď navštívím Anonymní alkoholiky, nebo mi vezme auto (je psané na něj). Musela jsem tam před ním zavolat a domluvit se, že navštívím jejich setkání. Zavezl mě tam a celou dobu - asi hodinu, čekal na mě před tou budovou. Řeknu vám, že to bylo strašné než jsem tam dorazila, hrozně jsem se styděla, že se tím, že tam půjdu zařadím mezi alkoholiky (kterým jsem už stejně byla, ale odmítala jsem si to vždycky připustit). Taky jsem se bála, že to bude jako v těch filmech a budu muset přede všema o sobě mluvit.
Setkání proběhlo tak, že u oválného stolu sedělo asi 20 lidí (žádní bezďáci, ani do jednoho bych neřekla, že to byli bývalí alkoholici), proběhlo čtení tématu, kterého se týkalo dané setkání a pak ti, co chtěli něco k tomu říci, popovídali o svých zážitcích s alkoholem. Nikomu jsem se nepředstavovala, ani mě nikdo nenutil vyprávět o sobě, prostě jsem tam jen seděla a poslouchala. Strašně mě udivilo, že ten průběh a zkušenosti s alkoholem mají lidé různého věku, různých povolání atd. téměř stejný a hlavně, že byl tomu mému hodně podobný - ty příznaky, chování, důsledky např. ve formě lhaní svým blízkým, atd.
Z toho jsem poznala, že jde skutečně o nemoc. Po skončení toho sezení jsme si v kuchyňce umyli hrníčky po čaji a tam už jsme se s některýma i trochu bavila, ale podotýkám, že to všechno bylo nenucené. Cítila jsem se po tom setkání moc fajn, jako by se mi vyčistila hlava - a to mi řeklo už více lidí, co tam chodí, že si tam chodí čistit hlavu. Dokonce jeden vtipálek, co nepije už asi patnáct let, tak řekl, že tam chodí tak, jako kdysi chodil do hospody si popovídat : -)
Jsou tam muži i ženy, mladí i starší, někteří byli v léčebnách - i vícekrát a zkušenost těchto je ta, že až nezávazné schůzky anonymních alkoholiků jim s pitím pomohly. ani antabus je předtím nedonutil a najednou to šlo. Co je hlavní pro mě: Od té doby, co tam chodím a je to od července 2019, nepiju. Nemám na to chuť a prostě ta potřeba se napít zmizela. To, co mě trápilo 15 let najednou šlo a vůbec nevím proč, to je na tom zajímavé. Někteří z těch lidí prý uvěřili v Boha, protože to taky nechápou, ale já a někteří zase věříme v sílu té skupiny lidí, co se vzájemně podporujeme. Nevím, jaká síla mi pomohla, ale fakt to funguje.
ANONYMNÍ ALKOHOLIKY OPRAVDU DOPORUČUJI. Jejich pobočky jsou zde:
https://www.alkoholik.cz/zavislost/anonymni_alkoholici/index.html
Tuším, že tam dobrovolně vaši blízcí taky jako tehdy já asi nepůjdou (a věřte, většina lidí tam je z donucení od někoho blízkého), tak jim zkuste dát taky třeba s něčím nůž na krk. A pokud jste to Vy, kdo má problém, tak to jenom zkuste - jenom jedno setkání, nemusíte tam víckrát chodit, pokud nebudete chtít.
Já tam chodím tak co 14 dnů, jak mi to vyjde, takže přes půl roku a ještě jsem tam nemluvila, jenom poslouchám (jsem stydlín). Prosím zkuste to, protože jsme teď vážně šťastná a o dost sebevědomější a jsou šťastní i mí rodiče i mé děti. Fakt to stojí za to!!!! Vypadá to jako reklama, ale píšu to tu jenom proto, že vím, co mi alkohol udělal ze života a protože je mně líto všech, co tu napsali své smutné příspěvky. Držím Vám všem palce. Uvidíte, že to s pomocí skupiny lidí, co drží při sobě a jsou fakt navzájem k sobě milí kamarádští, zvládnete : -)
Ahoj, Verča

Dobrý den.
Je mi 26 let a mám problém s alkoholem. Rozpadá se mi vztah. Přítelkyne mne chce opustit dokud se nevyléčím a nepřestanu pít. V práci potíže kvůli alkoholu nemám ale nebudu tajit, že se pár krát stalo, že jsem do práce kvúli opilosti nešel. Nikdy to nedošlo do fáze že by mi hrozili propuštením nebo neco podobného. Prvý krát jsem vyskoušel k alkohol když mi bylo 14 let a od té doby cca do 20ti než jsem začal pracovat jsem pravidelne pil cca 2-3 týdne. Vždy jsem mnel k tomu sklony.
Nikdy jsem se nedokázal opít jen do nálady, protože vždy když jsem byl v nálade potřeboval jsem se dorazit. Pak po té 20tke když jsem nastoupil do prvé práce jsem se trochu uklidnil a pil cca 1x za dva týdny. Pak jsem ale šel do zahraničí, zhruba po roce a znovu jsem se rozjel a taky jsem začal lítat v tvrdých drogách. Drogy jsem užíval cca 1x za dva týdny a chlastalo se 2-3 a nekdy 4x týdne s přáteli a kolegy po práci. Jako vždy jsem ale nedokázal být v pohode ale musel jsem být doslova na šrot, že jsem sotva přišel po svých. Taky mám problém, když ráno vstanu po flámu a ješte mám v sobě zbytkovej alkohol tak hned první co udelám je to že se opiju hned z rána a pokračuju klidne celej den do kým nepadnu. Samozřejme když mám ten den volno. Klidne i sám doma.
2016-2019 piju hlavne pivo, víno a destiláty jen zřídka, ale do té doby jsem pil jenom destiláty. Když mám volno a nedotknu se alkoholu je to v pohode. Nemám ani nejaké silné potřeby si vypít. Ide hlavne o to když se naštartuju třeba i jedním pivem a už se to veze a všechno je v háji. Dám si 1-2 piva, začnu trochu cítit, že jsem neco pil, pak si dám další 2 dostanu slinu a do večera jsem na plech.
Přítelkyne pak přijde z práce domú a já jsem vožralej. Vždy se mnou byla na alkoholu ale sranda a zábava. Asi poslední tři roky když jsem opilej celkem hodne jsem nepříjemný, arogantný, agresivný a hodne vztahovačný na všechno kdo co řekne. Nadávam přitelkyni, poňižuju ji a pár krát jsem ji v hádce i uhodil.
Jsou okamžiky kdy si ale vúbec nic nepamatuju. Proste na další den když mi přítelkyne řiká co jsem ji řikal a co jsem delal tak o tom vúbec nevím. Proste si nemúžu vzpomenout na to že by se neco podobného stalo. Pár krát už jsem mnel i podezření že si to vymýšlí a prehání to, protože jsem si to absolútne nepamatoval.
Prosím řekli by jste mi jak velký mám problém a jak tuto situaci mám řešit? Za Vaši odpoveď moc dekuji s pozdravem David.

Dobrý den, prosím vás o pomoc.
Můj otec pije.
2005 jsme byli s mým sourozencem vcelku malí a moji rodiče se rozvedli. Otec tenkrát stál o naší výchovu, sympatie měl i naše (na rozdíl od mé matky), ale po prohře u soudu začal utápět žal v alkoholu. Tehdy mu pomohla jeho sestra a on se z toho dostal, kvůli nám. Nakonec jsem si i jako dítě vydupala pár dní navíc v jeho péči. Úspěšně jsme tedy vyhráli oba.

Nyní jsme s bratrem vylétli z hnízda a tatínek začal znovu pít. Zkoušela jsem to po dobrém, po zlém (věřte, že nebavit se s milovanou osobou přes dva měsíce je velice těžký úkol - řekla jsem buď já nebo alkohol), ale zdá se mi, že jen co sem si myslela, že se srovnává, objevily se lahve ve skříni znovu.
Nevím co dělat, nevím jak ho dostat k odborníkovi.
Taťka už měl pod vlivem i nehodu na kole, občas chodí i do práce pod vlivem a já i další blízcí jsme v koncích. Ubíjí nás, že i přes snahu ho navštěvovat v pravidelných intervalech (aby se necítil sám), spoustě společných aktivit a denní komunikaci se k pití stále vrací (nebo spíš nepřestal).

Můžete mi, prosím, někdo poradit, jak dál? Ničí to nejen mne…

Moc děkuji za jakoukoliv reakci!

Hezký den
Dcera v největší nouzi

Dobrý den, touto cestou vás srdečně zdravím a zároveň prosím o pomoc.
Žiji s manželem ve společné domácnosti v rodinném domě. Když jsem manžela poznala zdál se mi jako člověk co ví co chce do života. Po 3 týdnech známosti jsem si ho vzala za manžela a tím to vše i začalo. Ze začátku manžel pil 3 piva denně a já to brala spíše na lehkou váhu a naopak mě pobavilo když mi řekl že on bez piva neusne. Ze začátku měl velké plány jak dáme baráček do pořádku jak si vybudujeme a snažil se mi dát lásku opravdu najevo. Jenže jeho návštěva hospod mě docela štvala takže přišly první hádky a tím i jeho častější odchody do hospody. To co měl v plánu najednou nebylo a veškerý jeho čas přenechal jen hospodě.
Přestal o sebe pečovat, ztratil zájem cokoliv udělat doma v domácnosti a jeho přístup k sobě samému je katastrofální! Začínám se za něj už i stydět jelikož o sebe nedbá vlasy má mastné neupravené a celkově mi přijde že chlap kterého jsem si vzala je spíše chodící troska. Bohužel mě na to začínají upozorňovat i lidé ve vesnici, že hodně pije a jde to a ním s kopce.
Dostala jsem peníze k Vánocům 2019 a upřímně já ani nevím kde skončily, jelikož on byl ten který s tím hospodařil a mě dokonce vyčetl že jsem si koupila lak na nehty!!!
Začíná mě rozčilovat když dojde večer z hospody že si nedá sprchu a jednoduše vše hodí na zem a ráno do toho samého zase stává.

Nevím co s ním mám dělat nevím ani kam jít ale doma je dítě a přece nemůžu dopustit jako máma aby žila v takovém prostředí kdy její táta jen pije. nevím zda se to dá označit za alkoholismus ale třeba dnes řekl že jde na kávu a šel do hospody a dojel napitý a ještě byl na mě naštvaný že já sem šla za jeho mámou říci at mu zavolá a zeptá se kde je. prosím je to co jsem popsala alkoholismus? Nebo dá se to nějak řešit? Prosím poradte mi předem děkuji moc za veškeré informace.

DOBRÝ DEN MŮJ MANŽEL JE OPRAVDU HODNĚ ZÁVISLÍ NA ALKOHOLU NEVÍM CO MÁM UDĚLAT DOSTAL DELIRIUM A BYL 3 DNY ÚPLNĚ MIMO VŮBEC JSEM NECHÁPALA CO SE TO DĚJE POŘÁD HO PROSÍM AT SE DÁ LÉČIT JENO ŽE ON MI TVRDÍ ŽE TO MÁ POD KONTROLOU A ŽE SI UMÍ ŘÍCT DOST JÁ JSEM MU VĚŘILA A NAKONEC TO DOPADLO TAK ŽE UKLOUZL A ZLOMIL SI KRČEK NA NOZE V NEMOCNICI ZJISTILI ŽE MÁ 2 PROMILE ALKOHOLU V KRVI A TO BYLO V 5:30 RÁNO TAK HO MUSELI NECHAT 12 HODIN VYSTŘÍZLIVĚT A TÍM JAK VYSTŘÍZLIVĚL DOSTAL TĚŽKOU DELIRKU KDYŽ JSEM HO NAVŠTÍVILA V NEMOCNICI VŮBEC JSEM HO NEPOZNALA POŘÁD VIDĚL TRPASLÍKY POTOM PAPOUŠKA A VE FINÁLE I ČERVI CHTĚLA BYCH VÁS MOC POPROSIT O RADU NO SPÍŠ O POMOC NEVÍM CO S TÍM PROSÍM POMOZTE MI MOC DĚKUJÍ

Dobrý den,
prosím o radu mám bratra je ze Slovenska a už jednou podstoupil léčbu na alkohol. Nějakou dobu asi 1 rok s tím přestal a před měsícem do toho spadl znova. Teď je umístěn na psychiatrii - protialkoholní.
Dozvěděla jsem se že existuje tobolka ANTABUS, která se aplikuje pod kůži na Slovensku se taková aplikaci neprovádí prý nejsou kompetentní - jestli jsem to pochopila. Prosím Vás poradíte mi jak bych mohla pomoct bratrovi a jaká by byla cena této aplikace a zda by bylo možné to tady v Čechách objednat. Děkuji za odpověd. ; )

Dobrý večer.
Mám tátu alkoholika a chceme aby přestal. Sam nechce a my ho na lecbu nedostanem. Pomuzete nam prosim.

Nevím co napsat, tak napíšu to, co jsem dnes ráno poslal její mámě.

+ detaily:

Katce je třicet. Pije od puberty, u nich na vsi to byl takový prima "zvyk" a taky co dělat, když je tam jen hospoda, že. To že pije a jak, vím od začátku, ale myslel jsem, že to spolu dáme. Nedali. A najednou máme doma tři děti (dvě z toho spolu) a situace je vlastně pořád horší a horší.


Ahoj,

Už moc nevim jak dál. Katka prý jede na víkend k vám, tak to zkusim u vás, doma totiž nepomáhá nic. Asi víte jak to doma máme nemáme (jsme spolu jen kvůli dětem), to se změnit už moc nedá. Asi taky víte, že Katka je alkoholik. Tak nějak leje co jsem s ní, pila předtím a bude už zřejmě pít pořád. Možná to bylo svým způsobem “roztomilé” ve Stupně s jedním dítětem, o které se téměř pořád staral někdo jiný a ne ona, ale už to není moc roztomilé, když víte, že jdete za rodinou do dětského koutku a tam zjistíte, že jejich maminka je tam ne jediná, která tam jako žena pije pivo, ale jediná opilá osoba vůbec (poslední neděle).

Včera jsem byl s přáteli točit podcast a přišel jsem domu hodně pozdě. Někdy před druhou. Doma byl neskutečný bordel (mam z toho video, které ale samozřejmě bych se styděl někde ukázat). Měli jsme evidentně návštěvu, prý Jirka Ort (náš farář). Nevim kdo to byl, ale vypilo se pět lahví vína a to moc nevěřim, že by Jirka dal víc než jednu. Je nemocnej a není to násoska, je to farář. Jáša spal nahej u nás v posteli, Anička oblečená v tom v čem přišla ze školky. Počůraná a pokaděná. A to tady s ní lítám po doktorech právě kvůli bakterii co má v moči ze stolice. Vašík taky spal v tom, v čem přišel ze školky. Nakoupit už nebyla tři neděle a když jde, přinese jen víno a třeba k němu, jako naposledy, ananas. Takže dneska děti snídaly vzduch a vodu. A pak samozřejmě to, co jsem jim koupil cestou do školky.

Neustále rozbíjí věci a hledá problémy na mně. Především proto, aby se nemluvilo o té hromadě jejích problému a hlavně ne o chlastu.

Nevim už, co mám dělat. Věděli jste třeba, že když byla s Jášou v sedmým měsíci těhotenství, že jsem jí koupil lístek na koncert, ze kterého přišla úplně ožralá (oprava, přijela autem úplně ožralá), poblila celý byt a ráno si vůbec nic nepamatovala? Asi ne. Já jo. Každopádně teď už zase pije hodně. Že pije se ví, že pije hodně vim asi jen já. Není, nikdy nebyla a nikdy ani nebude dobrá máma. To ona ví. Žít s ní samozřejmě nechci, ale mám s ní tři krásné a skvělé děti a nechci nás prostě rozdělovat. Na druhou stranu nechci žít s alkoholikem, který hledá problémy všude jen proto, aby se neřešily ty jeho a změnit se nehodlá. Teď ráno co tohle píšu mi teda poslala, že půjde na léčení. Ale já vím, že ne. A i kdyby, půjde tam jen jednou a ne vícekrát jak by měla. Stejně tak to je se vším co dělá. Kolik už začala škol? Hodně. Kolik dokončila aspoň na bakaláře? Nula. Přesně tak. A to byla víc jak šest let doma na mateřský (pravda většinu času z toho byla buď opilá nebo těhotná, případně obojí). Šest let, za které nebyla schopná naučit ani Vašíka pořádně mluvit nebo Aničku si dojít na nočník. Ale to teď tak nějak doháním na úkor práce a zvládneme to. Co nezvládnu je její pití. Už je to zase fakt hodně. Prosím, můžete mi pomoct? Ne kvůli mně, ale kvůli vašim vnoučatům?

2017 jsem měla těžký rozvod a mám teď v péči 3 kluky (3,4 a 6 let). Už jsem počítala s tím, že budu sama, ale 11/2018 jsem potkala řekla bych skvělého chlapa. Svobodného, bezdětného, který nás má rád bez výhrad všechny. Jenže asi jsem neviděla, neslyšela nebo spíš nechtěla. No zkrátím to, je to alkoholik. (Co vím, tak minimálně 10 let /2008-2018/ asi denně pil). Ze začátku vztahu do hospody skoro nechodil, chtěl být se mnou. Nebo se stavil z práce mezi kamarády na jedno malé pivo a pak pokračoval hned domů za náma. Neviděla jsem na tom nic zásadního. Tvrdil, že dřív pil k vůli samotě. Jenže pak se z malého piva stalo velké, a pak několik piv.
Po čase už jezdil denně z práce rovnou tam, a vracel se po zavíračce tj. kolem 22h, děti ho ani nepotkávaly. Nějakou dobu jsem to tolerovala, protože jsem si přece jen říkala, že je svobodný, jak to všechno musí být pro něj těžký (nová rodina po tolika letech samoty), mluvil pořád o stresu v práci atd.
Doba plynula a já mu jednou řekla, že bych byla moc ráda, kdyby to omezil na jednou týdně. Vnitřně detonoval, ale zkousl to a souhlasil, jenže změna nenastala. Zkusila jsem to ještě jednou o asi tři dny později. Přiletěl po jednom pivě rozzlobený a rozešel se se mnou, sbalil se a odešel od nás. Vrátil se za dva dny s prosíkem a kocovinou. Slíbil a sám řekl, že nebude pít, že už nechce, že za to ten chlast nestojí.
Nepil asi 4 týdny, pak to porušil. Já se naštvala a řekla mu, že to slíbil a chci, aby odešel. Chytil rapla a napadl mě. Nikdy před tím to neudělal. Zpětně tvrdil, že celou situaci viděl uplně jinak (že mu ode mě hrozí napadení, mám vše naplánované) - asi pod vlivem.
Sbalila jsem mu věci, on mezi tím se někde toulal po kamarádech a pil. Sešla jsem se s ním asi za 3 dny a řekla jsem, jestli to zkusíme znova a od začátku. Chtěl. Byl taky zoufalý…
Navštívil centrum pro závislosti, jenže se vrátil a s tím, že žádný problém nemá a že jsem ho tam natlačila. Jinak funguje skvěle a spolehlivě. Doma nepije, pomáhá mi se vším, je na mě hodný.
Jenže…. Teď nepil 3 týdny, odjel ke své mamce a tam si dal večer v hospodě pár piv. Volal mi, psal celej večer a vyznával mi lásku. Jenže já už ochladla. Tentokrát mi to už bylo odporné, i když nebyl úplně našrot, mluvil normálně, ale po pár pivech… Bolí mě, když vím, že ani ta nejistota a křehkost, kterou mezi sebou máme mu nestojí za to, aby se nenapil.
Tvrdí nyní, že by chtěl chodit s chlapama tak 1-2 do měsíce na pivo, což by osobně pro mě nebyl problém v žádném případě, ale obávám se, že z toho bude opět to stejné vysedávání 6 dní v týdnu (7. zavřeno). Zjistila jsem, že s jeho bývalou to 2009 skoničilo kvůli piti a nezodpovědnosti (i když on mi řekl jinou verzi). Jsem na sebe naštvaná, že už teď čekám to nejhorší. Miluju ho, jsem hrozně zklamaná, chtěla jsem trochu štěstí po nevydařeném manželství….
Vím, i mi všichni radí, ať jdu od něj a život si nekomplikuji a neničím. Jenže mi na něm záleží a mám ho ráda i mé děti. Furt to vidím jako nemoc, kdybych měla rakovinu já, taky bych nechtěla, aby ode mne lidi dali ruce pryč… Jako největši problém vidím, že nemá nadhled nebo ho má jen v okamžicích, kdy jde ve vztahu do tuhého. Každý svůj sebemenší problém rešil alkoholem, pak z problémů i relax a vlastně všechny zážitky jsou z vinotéky, hospody, baru, nonstop…
Doma ale funguje skvěle jako partner i náhradní táta. Nyní nepil 3 týdny, včera odjel pryč k rodině, psal mi, že si dal pár piv a pak asi dvouhodinovou esej o tom, jak mě miluje a chtěl by si mě vzít… Mě to ovšem po tom všem spíš nahánělo slzy do očí… Protože mě děsí, že se to bude vracet na dennodenní pití…
Předem moc děkuji za cokoliv
M.