Ženy dosahují vyšší hladiny alkoholu v krvi při stejné dávce (nižší obsah vody v těle, méně aktivní alkoholdehydrogenáza v žaludeční sliznici).

Závislost na alkoholu se u žen rozvíjí po kratší době pití a menších dávkách alkoholu. Uvádí se, že bezpečné množství čistého alkoholu u ženy je cca. 16 g/den. Léčbu nadužívání nebo závislosti je nutné začít co nejdříve.

Větší pozornost je třeba věnovat zdravotním problémům, které jsou u žen častější a nastávají dříve (jaterní onemocnění, hypertenze, rakovina prsu, fraktury krčku femuru, duševní onemocnění

Zvýšené riziko rakoviny prsu je specifickým rizikem nadměrného požívání alkoholu u žen a je zjistitelné už při relativně nízkých dávkách alkoholu. Toto riziko roste úměrně dávce.

U žen se prokázal vyšší konzum alkoholu v premenstruálním období. Více ohroženy mohou být i ženy v přechodu.

Alkohol má u žen méně předvídatelné účinky, zejména v kombinaci s léky (benzodiazepiny, barbituráty, fenothiaziny).

Psychiatrická onemocnění se u žen zneužívajících alkohol vyskytují častěji než u mužů zneužívajících alkohol i u žen, které alkohol nezneužívají. Jedině antisociální porucha osobnosti se častěji vyskytuje u mužů.

Vyšší konzum alkoholu u žen častěji navazuje na zátěžové životní události a zdá se, že u žen je i vyšší výskyt depresí a úzkostných stavů, které je také třeba vhodně léčit. Bývá také vhodné posilovat sebevědomí závislých žen.

Žena pod vlivem alkoholu nebo drog je častěji vystavena násilí a sexuálně zneužívána. Rizikové pití alkoholu nebo abúzus farmak může také na takovou traumatizující událost nasedat.

Větší pozornost je třeba věnovat rodinným vztahům. Např. u žen vzniká závislost na alkoholu nebo na drogách častěji než u mužů v souvislosti se soužitím s partnerem, který alkohol či jiné psychoaktivní látky sám užívá nebo je na nich závislý. Jiným příkladem je syndrom prázdného hnízda (pocity osamělosti u žen, jejichž dospívající nebo dospělé děti se odpoutávají od rodiny). To u žen nezřídka předznamenává rozvoj závislosti. Důležitá zde může být jistá emancipace ve vztahu k manželovi a dětem i rozvoj vlastní zájmové sféry a sítě sociálních vztahů.

Motivace k léčbě u žen nejčastěji souvisí se zdravím a rodinou, problémy se zákonem jsou méně časté než u mužů. Rodinná terapie je u žen zvláště důležitá.

Pití alkoholu se děje častěji tajně (např. doma) a o samotě.

Ženy mohou mít při vyhledání odborné pomoci pro návykovou nemoc větší zábrany a narážet i na další problémy, jako je nepochopení okolí nebo nezajištěná péče o děti.

Ženy poměrně často kombinují alkohol s tlumivými léky, hypnotiky a analgetiky. Proto jsou pro ně tyto léky zvláště nebezpečné.

Ženy s “mužským” zaměstnáním mají vyšší spotřebu alkoholu a jsou více ohroženy.

Ženy zvláště dobře přijímají psychoterapii, relaxační techniky a jógu.

Podle údajů z literatury jsou specificky ženské programy nejméně tak účinné spíše však účinnější než programy koedukované. Důvodem je patrně to, že odpadá nebezpečí vysoce rizikových partnerských vztahů mezi závislými muži a ženami i skutečnost, že lze lépe reagovat na specifické potřeby žen a hlouběji se zabývat senzitivními tématy, jako je např. sexuální zneužívání. Některá koedukovaná zařízení alespoň doplňují program např. jednou čistě ženskou skupinou týdně.

Léčba přináší často dobré výsledky, léčbu je ale třeba zahájit včas.