Občas se pomočuji, vypiju 2 lahve vína a už to se mnou nic nedělá - příběh 17letého Tomáše

Tisk

obcas-se-pomocuji-vypiju-2-lahve-vina-a-uz-to-se-mnou-nic-nedela-pribeh-17leteho-tomaseAhoj, jmenuji se Tom je mi 17 let. Mám hodně veliké problémy s alkoholem. Začalo to už někdy ve 14 letech. Byl jsem na psychiatrii a dostal prášky. Nakonec jsem si řekl, že to zvládnu sám a povedlo se. Ale teď je to horší a zvládnout sám to nedokážu. Nechci tady prosit, ať se někdo smiluje a pomůže mi, ale aby mi někdo poradil jak se toho zbavit. Nepiju protože mě to baví, ale protože mám hrozný deprese. Nikdy jsem neměl nějak šťastnej život, žiji s jen s matkou. Teď v poslední době jsem měl dvouletý vztah, který skončil. Bohužel asi právě kvůli tomu alhokolu.

03/2014 se mezi námi stalo něco co nás skoro rozdělilo, ale nakonec jsme to nějak zvládli a mohlo to být všechno v pohodě. Ale pořád jsem žil v minulosti a viděl její chyby. Začal jsem pít víc než je zdrávo. Denně. Byli sice dny kdy jsem nepil, ale choutky byli pořád. Začalo se to všechno zhoršovat a zhoršovat a došlo to k tomu, že jsem se začal pomočovat a to druhý ani nechci vyslovit. Věděl jsem, že už to asi není zdravý, ale i přesto všechno jsem pil. Nechtěl jsem přestat. A to jen z důvodu, že jsem nemusel tolik přemýšlet. Je sice pravda, že ze začátku to bylo hrozný, ale když už jsem se opil do němoty, tak to bylo super. Nemusel jsem přemýšlet a mohl jsem i spát. Ale teď v posledním týdnu co jsem pil - což se mimochodem stal ten rozchod, tak najednou čím víc jsem pil, tak tím míň jsem to na sobě pociťoval. Nedá se říct kolik přesně jsem toho denně vypil, ale i dospělý člověk by takovou dávku nezvládl. Ale mě to nic nedělalo. Dokonce ani dnes. Vypil jsem skoro dvě láhve vína, ale stejně nic. Teď jen nemůžu spát a mám z toho i strach. Nechci se probudit do reality. Asi už je tohle moje realita.
Vlastně ani nevím co potřebuji za radu, ale aspoň nějaký názor k tomuto by mi pomohl. Budu si vážit, když mě někdo pochopí a nebude moc kritický vůči mému věku.
Moc se omlouvám, že je to dost slovně přeházený, ale bohužel mozek už to nějak nezvládá. Všechno co dělám vím, že je špatně, ale nemám potřebnou sílu s tím něco udělat. Všichni kdo se mi snaží pomoct tak nakonec narazí, protože na dobrý cestě před pomocí uteču. Nevím co dál. Ubíjí mě jak vidím, že všechno ztrácím.
Děkuji za názory a třeba i za nějakou tu radu. Tom

 

VZKAZ Z NÁVŠTĚVNÍ KNIHY TOHOTO WEBU (odpověď dr. Mlčocha tamtéž)

 
Joomla SEO powered by JoomSEF