Alkoholik

Ta kde sú všetci, do riti paľovej? má to byť inšpirácia pre tých, ktorím sa nedarí.

Ještě bych chtěla dodat jednu zásadní věc. Přítel mě řekl že nedokážu žít bez alkoholu že jsem sobec. Že raději se napiji než řeším problémy.
Asi jsem chtěla dokázat hlavně sobě že ten alkohol nepotřebuji k řešení a prožívání života.
Nějak se to ve mě zlomilo a zatím se daří.
Jsem v podstatě furt stejná jen s jednou výjimkou. Už si mohu vybrat. Buď pít a nebo střízlivě vidět svět. Dříve jsem se nechala ovládat emocema a raději sáhla po pití.
Sama za sebe mohu říct že každý má právo volby jen záleží kdy tu záchranou brzdu uchopíme. Zatím mohu říct že nebojuji ani s chutí ani nutkáním.Mrzi mě ten čas kdy jsem se opila a lidi kolem mě to museli vidět.

Čo je inak že sa darí...

Nové bývanie a vzdanie sa zbytočných zdrojov stresu ako auto, sociálne siete, láska. Teraz síce nikto nevie že existujem, ale abstinuje sa mi parádne, palec hore.

(trošku preháňam)

Ahoj, já si převrátila vše v hlavě. V nepití najednou vidím výsadu. Jsem jakoby lepší. Nepřijde mi problém říct, dík fakt nechci. Nepiju. Naopak se cítím jako dobrá, když řeknu.. je pro mě jednodušší nepit vůbec, než si hlídat četnost a množství. dávat si hranice, či čekat, až bude konečně večer, abych mohla konečně nalevat. Také teď přes měsíc nekouřím a docela funguje technika, která mi funguje i na alkohol... Nebojovat se sebou, ale s jakýmsi parazitem, jak jsem si svou závislost "v břiše" nazvala. Takže spolu vedeme dialog na téma stejně chceš jen nažrat, parazite, ale já ti nic nedám. Chci, abys úplně zeslabl a chcipl. Prostě když ti trochu dám, tak zase zesílíš. Nebo mu říkám, když se ozvou chutě, že vím dobře o co mu jde . Prostě nebojuji se sebou, ale s tím hajzlem ve mě. Třeba včera... naskočila myšlenka v restauraci po obědě jedno malé točené.. hned si říkám... Už je tady, zase mě chce nenápadně dostat,a zesílit. Potřebuje, abych do toho spadla a znovu dál a dál utisovala dokola blbou zavislost. A krmila ho. A on sílil a měl mě v moci jak hadrovou loutku. Takže takhle to funguje už sedm měsíců, co nepiju, a cítím, jak ten hajzl slábne. A já už nejsem tak nervózní, roztekana, nepříjemná hadavá, lépe se soustředím a tak.. Stojí to za to

Co delam jinak?

Vzpominam. Chlastal jsem dost dlouho na to aby to kazdou chvili vyslo na nejake male "vyroci". Tuhle jsem jeste ozraly bezel rano k obvodacce nechat se na posledni chvili zneschopnit s "virozou" abych mel v praci vymluvu na zrusenou slusebni cestu - ve stavu v jakem jsem byl jsem opravdu do auta nemohl. Tamhle zase vzpominam jak jsem poprve zvracel krev - kdyz jsem mezi patecnim a nedelnim vecerem vychlastal pres dva litry vodky a v noci na pondelek jsem zkolaboval na zachode ze ktereho uz jsem nemel silu se odplazit k telefonu a zavolat si sanitku. A o par dni prijde vzpominka na obzvlast vydareny abstak kdy jsem mel asi nejbliz k sebevrazde z cireho zoufalstvi. Nebo se vynori vzpominky na uzasnou dovolenou na ktere jsem nebyl ani vterinu strizlivy a konecne jsem se dopracoval k nejvyssimu mistrovstvi v tajnem chlastani. Ty vzpominky boli a pali a to je moc dobre.

Premyslim. Temer kazdy den aspon chvili premyslim o svem vztahu k chlastu. Mam na nej chut? Chybi mi? Stalo by za to se napit a stojim o to vubec? Ptam se sam sebe a snazim se tipovat potencionalni slaba mista ze kterych by se mohl potencinalne v budoucnu sirit zlom.

Kontroluju a planuju. Od 23. dubna 2016 jsem se nenapil. Dva roky a 302 dni. A celou tu dobu se snazim se nezastavovat. Zmenil jsem praci tak abych delal to co me vic bavi. Obnovil jsem vetsinu starych zajmu a konicku a pracuju na novych. Snazim se pracovat na sobe a udrzovat se v optimalni kondici - fyzicke i psychicke. Mam naplanovano co budu delat zitra a pozitri a za tyden a za mesic - dlouhatansky seznam ukolu a povinnosti tahnouci se do budoucnosti. Takovy ktery me udrzi v pohybu a cinnosti. Lichy den kopat diry a sudy den je zasypavat je pro me presne ta prava protialkoholni terapie .

Pripravuji se na selhani. Alkoholik v mem stadiu nemuze alkohol nikdy porazit. Zpusobene poskozeni uz je prilis velke a nevratne. Prijde den kdy padnu a ta dlouha serie cistych dni na kterou se v kalendari tak hezky diva se vypari do nicoty. A to je uplne v poradku protoze tenhle boj se neda vyhravat naporad. A pak budu muset sebrat sily, vynulovat pocitadlo a zacit znovu. Je dobre se s tim smirit a pripravovat se na to.

Divam se a posloucham a ucim se. Treba tady na foru. Spousta lidi, spousta pribehu a spousta zkusenosti. Dost velka spousta na to abych v tom nasel neco co se mi bude hodit nebo mi muze pomoct. A mam stesti ze ziju v miste a v case kde neni problem si zajistit takove mnozstvi odbornych informaci a alkoholismu ktere mi zajisti abych o svem nepritele vedel opravdu vsechno. Cim lepe clovek tu svini zna tim dele nad ni muze skorovat .

A ešte niečo dôležité - zamestnanie.

Nie všetko je v robote ideálne a plat by som vedel minúť aj vyšší, ale aspoň viem že som vo svojej práci dobrý a je so mnou spokojnosť. Nechodím domov vynervovaný že kedy už konečne bude víkend.

Nespoznaný napsal:
plat by som vedel minúť aj vyšší
Toto ma rozosmialo Krasne povedane.

Ale aby som nieco napisal k teme - za seba, neviem, co bolo inak. Dlho som si hovoril, ze "od zajtra nepijem", a vzdy som po par dnoch zlyhal pri prechadzani regalu s alkoholom. Az potom jedneho dna som sa dohodol s niekym, ze si dame na mesiac prestavku, detox, a potom sa hrozne rozbijeme. Prvy tyzden to hrozne drelo, neskutocny boj, ale kedze som sa este nedostal do skutocne hlbokej zavislosti (rozumej : ziadne abstaky, s vynimkou viacdnovych tahov na chate a podobne), tak to mi ako keby stacilo na to, aby som zistil, ze si dokazem oddychnut vecer aj bez alkoholu. Ze moje hobby (hranie pocitacovych hier) ma bavi aj triezveho. No a potom ked uplynul ten mesiac, tak som tu chlastacku so znamym zrusil, s tym, ze to skusim potiahnut do Silvestra (bol to nejaky zaciatok decembra), potom som zase "oficialne" odlozil napitie sa na narodeniny, a potom som uz kazdemu len hovoril, ze uz mi je luto prerusit snuru a skusim dat rok.

Ale co bolo inak, preco to akurat vtedy vyslo, to neviem. Urcite mi pomohlo to hecnutie sa s niekym, koho dobre poznam. A som si dost isty, ze dolezita bola zmena vnimania nepitia - miesto lutovania sa a trapenia sa, ze sa uz "nikdy" nebudem moct "zabavit", byt na to hrdy, ze ja dobrovolne nepijem otravu ako ostatni. Hrdost na to, ze abstinencia je jedna z mojich definujucich pozitivnych vlastnosti.

Dnes jsem byl celý den na kole a když jsem ho píchnul a zrasil přední kolo, tak jsem ho asi 6 km vlekl lesem pak už potmě, pak dálku po silnici, no, uhm. A najednou jsem si uvědomil, co je jinak, předtím, když jsem pil, pokud bych vůbec vyjel, neuvlek bych to kolo.
Takže co, celej den na únorovým vzduchu, střízlivý letící šíp... pak střízlivý kolo vlekoucí, dobrý to nakonec bylo.
Ale co je taky jinak?
Nemám už ten setrvalej strach o kterým tu psal dnes i nováček Ivo nad sklepem plným vína a slivovice, totiž, že budu troska. Jasně, stáří může bejt beztak nevyvedený, všichni zeslábnem, ale nebejt uzoufaná alko troska, který se všichni zbavujou, o to jde.
I to snad budu vnímat jako vítězství, teda časem-na tom svým smrtelným loži.
A taky jsem si dneska uvědomil v tom lese, že táta v mým věku byl z alkoholu už bohužel mimoň. A to mu ty strašný věci s chlastem teprve nastávaly.
Když umřel, bylo to strašný, ale všichni si oddechli.

Jo tak to taky zkusím: bod jedna a bod zlomu - byla jsem na dně a přečetla jsem si, že alkoholikem nemusí být ten, co nemá už nic, nebo kdo denně pije na maximum, ale že je jím ten, kdo nemůže přestat pít. Tím to u mě začalo. Tam byl ten první krok ke změně. Pak asi tři měsíce aktivit tady na foru, kdy jsem se ze všeho vypsala a vystřízlivěla jsem - jo takhle dlouho mi to trvalo, zbavit se těch prvních alkonánosů v hlavě. Pak přišlo smíření a stotožnění - to nebylo najednou, přišlo to postupně. Alkohol je součástí mého života, ale už ho nepotřebuju, umím být vedle něho a nebojuju s ním. Žiju ze dne na den, nezaobírám se minulostí, nelpím na budoucnosti. Raduju se z maličkostí, ze střízlivosti, z hvězd nad hlavou. Mám nové známé a oporu, za kým jít, kdyby náhodou...
Smíření, tak bych to asi nejlíp napala jedním slovem.

Agi napsal:
Nebojovat se sebou, ale s jakýmsi parazitem, jak jsem si svou závislost "v břiše" nazvala. Takže spolu vedeme dialog na téma stejně chceš jen nažrat, parazite, ale já ti nic nedám. Chci, abys úplně zeslabl a chcipl. Prostě když ti trochu dám, tak zase zesílíš. Nebo mu říkám, když se ozvou chutě, že vím dobře o co mu jde

Yop yop, přesně tohle mám taky a je dobré si tu o tom číst a vidět, že jsou lidé, kteří toho svýha hjazla přemůžou. U mě to zatím byl boj 50 na 50, ale teď chci najít sílu bojovat.