Alkoholik

Všechny Vás tu zdravím. Na tyto stránky jsem nenarazila náhodou, ale bohužel cíleně. Potřebovala bych radu a asi i podporu.
Je mi 25 let a mám ročního syna, což je důvod k tomu, že chci přestat pít.
Piji už dlouho cca 3 roky. Nepila jsem pouze když jsem byla těhotná a když jsem kojila. Bohužel, už při kojení jsem se těšila až to skončí a já se budu moct pořádně napít.
A jednoho dne jsem kojit přestala a byla jsem tam kde dřív. Pořád si říkám, že třeba nejsem alkoholik, že vlastně nepiji zase tolik. Ale asi je čas přiznat si pravdu
Co myslíte: Nejradši bych vypila každý den 1 litr vína. Úplně každý den ho nevypiju, protože mě manžel dost brzdí. Ale poslední dobou mi příjde, že mě radši nechá napít abych nebyla protivná a abych bylo v pohodě. Takže to máme litr vína skoro každý den. Poslední dobou mi to už nestačí takže dám ty lahve klidně dvě a sem tam proložím vodkou. Před týdnem jsem vypila lahev vodky za večer a to už jsem si řekla, že takhle by to dál nešlo. Nebyla jsem po ní téměř vůbec opilá. Trochu vláčná s dobrou náladou a spokojená, ale ani jsem se nemotala apod. A pokuď mi už nestačí množství po kterém by leckdo odpadl, tak je asi něco špatně
Jsem mladá, musím se starat o dítě. Nemůžu si dovolit, když by se malému něco v noci dělo (nemoc, úraz apod.) být opilá, nedokázala bych mu třeba pomoci.
I na vztahu manžela ke mě to mé pití myslím už zanechalo nějaký ten šrám. Ale zase jsem při sexu s ním míň stydlivá, spadnou zábrany a i mě to víc baví, jeho teda taky. Jak říkám já po tom pití nejsem opilá, nemotám se, neblábolím je mi jen pěkně.
Ale chci s tím přestat a nevím jak. Nikdy jsem se o to nezajímala, alkoholismus přece není můj problém....nebo spíš nebyl
Budu ráda za vše co mi napíšete a předem děkuji. Doufám, že mě neodsoudíte
Terka

terezko jste mlada a ta davka je vysoka a nebezpecna, ano asi budete alkoholicka...a radeji rychle stop a myslete na dite a na sebe...drzim vam palce,je to tezke ale prvni krok jste udelala...radeji drive...kdo u vas v rodine ma problem s alkoholem,tata? drzte se a piste, tady je spousta pribehu a moudrych lidi co to maji za sebou a jiste vam poradi...ja jem sem jen zabloudila...taky si to resim...a nestacim se divit, jak jsou ty pribehy podobne...i ty konce, hrozive a nedustojne

Už třikrát jsem chtěla napsat odpověď,ani jednou jsem ji nedopsala. Vždycky mi došlo, že ať Vám napíšu cokoliv, budou to jenom kecy.Musíte opravdu chtít přestat, abyste to dokázala. S kouřením jsem přestávala 4 roky. A teprve, až když se mi to zhnusilo, dokázala jsem s tím skončit. Když jsem si říkala:,,Teď bych si dala cigáro,"nikdy jsem to nedokázala ...Možná by Vám pomohlo zajít k anonymním alkoholikům, vidět lidi, kteří se snaží o to samé.Mnoho lidí už si to tu chválilo, ale já neměla odvahu tam zajít.Tak snad vy ano.

Milá Terezo,
Přečtení vašeho příspěvku mi bylo impulsem také napsat. Chtěla bych, aby můj příspěvek byl odstrašujícím příkladem Vám a všem mladým či začínajícím pijanům. Nejsem ten typ, co pije denně. Klidně vydržím dlouho nepít. Jsem asi ten kvartální typ. Když mi bylo tolik co vám, tak jsem s pitím začínala(teď je mi 44). Dávala jsem si občas tak 3 – 4 panáky na uklidnění či zlepšení nálady. Měli jsme tehdy s manželem krizi ohledně bydlení, každý jsme chtěli bydlet jinde, manžel si prosadil svou, a já takto řešila splín. Asi za 2 roky jsem se „vypracovala“. Nepila jsem sice denně, ale občas jsem si dala už ráno, což mělo za následek, že jsem byla už během dne v náladičce. Následovaly kvůli tomu neshody s manželem, strach, že to na mně okolí poznalo (samozřejmě že poznalo) a následně nesnesitelné výčitky svědomí. Hrozné psychické stavy, ale od pití jsem si pomoci nedokázala. Jednoho dne to došlo tak daleko, že jsem se během dopoledně úplně zlila a šla pro dcery do školky na mol. Byla jsem sama ze sebe zoufalá – zoufalá z mého pití byla i matka, sestra, manžel. Rozhodla jsem se pro radikální řešení – mít další dítě – čímž nebudu moci pít a vyléčím se tak. Manžel souhlasil. Takže jsme čekali dalšího potomka. Všichni jsme se těšili na miminko, a já si myslela, že je to všechno navěky za mnou. Narodil se syn, všichni jsme byli nadšení, idylka, pohodička. Před námi ovšem stěhování – což pro mne znamenalo hrůzu. Když bylo synovi asi půl roku, přišlo to jako blesk z čistého nebe – zase jsem si sem tam dala ty 3-4 panáky na uklidnění. A pak zas jednou jsem se hned ráno nalila. Bylo zle – matka mne zfackovala, sestra – nekonečné přednesy , jak dopadnu, manžel se mnou nekomunikoval. Hrozně jsem se styděla, měla jsem nesnesitelné výčitky svědomí. Po této události jsem se skutečně držela. Nepila jsem takové tři roky. A pak zas – „pomaloučku pozlehoučku“ sem tam pár panáků, až k tomu velkému „zlití“. Pak zas několik let v pohodě, a zase znovu. To jsem měla opravdu silné období. Už jsem myslela, že to bez odborné pomoci nezvládnu, ale nakonec silnou vůli jsem to zase překonala. Následovalo několik super let bez pití. Libovala jsem si, jak je to fajn. Asi před třemi lety jsem ale zase začala. Zase po troškách. Až jsem se jednoho dne tak zlila, že jsem nebyla schopna druhý den jít do práce. Po dvou letech to samé, po půl roce zas a minulý týden opět. Vždycky jsem tam zavolala, že mám střevní potíže nebo něco podobného. Už jsem byla rozhodnutá navštívit protialkohol. léčebnu, dokonce jsem byla domluvená s doktorkou na konzultaci, ale bydlím na venkově a bála jsem se, že mě někdo uvidí. Přitom dokážu třeba dva týdny nic nepít, nebo si dám třeba 3x týdně navečer dvě piva či půl litru vína. Nejhorší ze všeho je to, jak se stydím před dětmi a příšerné výčitky svědomí. Vždycky, když si to pochválím, jak to mám pod kontrolou, tak to pokazím. Přijde to jak blesk z čistého nebe. Proto Vám radím: okamžitě vyhledejte odbornou pomoc, dokud je čas. Lítáte v tom totiž už příšerně. Nechtějte dopadnou jako já, abyste se za 20 let musela stydět před svými dětmi. A hlavně – bude to boj na celý život.

Terezko, je mi 28 let, mám též ročního syna a stejný problém jako Vy. V těhotenství jsem vydržela bez kapičky alkoholu, ale pak už se těšila, až skončí kojení, abch si mohla tu skleničku dát...jenže pak to nezůstalo opět jen u té skleničky. Též se bojím o malého. Pokud byste měla zájem, ráda bych, kdybyste se mi ozvala na e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Aspoň bychom mohly začít abstinovat společně. S pozdrvavem Jana

Terko vůbec nejsi špatná. Běž od alkoholu pryč jinak stratíš vše i dítě a manžela!jsou léčebny sama jsem prošla a nakonec za své nečiny v alkohlu jsem skoncila i věvězení.Teď si sedím se svíma dětmi v pokojčku a jsem šťastná.Terko není ostuda požádat o pomoc.nestrácejte s alkoholem své dny pro dítko

Ahoj Terezko, myslím si, že na tom nejsi ještě tak hrozně, protože si svůj problém UVĚDOMUJEŠ !! A s tím se dá něco dělat, léčebna nebo ambulantní léčba nebo popros rodinu, určitě ti pomůžou....Moje sestra pije 19let !!! Má zdravotní problémy /a né malé/, ale neléčí se, na kontroly nechodí a samozřejmně PIJE !! Nechce pomoc, protože si myslí, že je v pohodě, nedá se s ní mluvit, je podviživená a jestli se nastane zázrak, tak nechci ani domyslet.....před lety to byla nádherná ženská s krásnou postavou, přezdívalo se jí Barbii a DNES ??? Stydím se za ní !!!!

často chodím na tyto stránky a tato diskuze mě hodně oslovila.Jsem také matka a bohužel také alkoholička.Teď,ale již 2 a půl roku abstinuji.Pila jsem 3 roky,ne denně ,ale kvartálně.Skoro rok jsem zkoušela ambulantní léčbu,ale dokázala jsem abstinovat jen nějaký čas.Pak přišel den,kdy už jsem si řekla,že se mi do léčebny strašně moc nechce,ale doma už být nemůžu.Možná,že někdo dokáže přestat pít bez pomoci,jen "silou vůle",ale jsem zatím nikoho nepotkala.Alkoholismus je opravdu nemoc,v určitém okamžiku,pijeme jen kvůli účinku,v závěru je to jen ÚNIK OD REALITY,závislost,kterou nedokážeme zvládat.Jak jsem psala,do léčebny se mi do poslední chvíle nechtělo,ale vím,že jsem jinak neměla šanci přestat.Až tam jsem si totiž uvědomila,že tam nejsem proto,aby mě "vyléčili ze závislosti na alkoholu,závislá todiž budu do konce života.Ale,že jen tam mám šanci se zastavit a především přijít na to PROČ?Proč a kde se v mém životě stala chyba,že jsem neuměla řešit problémy,které v životě jsou,že provotní příčiny jsou v mém dětství,kde se má matka stala,po odchodu od mého otce naprosto dominantní,až má závislost na ní byla jen důsledek jejího fyzického a hlavně psychického týrání.Aby si ospravedlnila svůj odchod od mého otce.A tímto způsobem výchovy jsem šla do života nesebevědomá,nesamostatná,neschopná řešit problémy.Když se v jedné mé etapě života nakupilo tolik problémů,že jsem se dostávala do stále větších depresí,tak jsem jednoho dne přišla na to jak je úlevné napít se.Znova opakuju,až při zastavení v léčebně jsem si tyto skutečnosti mohla uvědomit a odejít ven žít tak,že už tyto útěky nepotřebuju.Začala jsem život vnímat naprosto jinak.Vím,že je potřeba minulost nechat být,je mi to líto,ale to je vše a užívat si a radovat se ze všeho co jsem dřív neviděla.To,že si uvědomujete ,že jste závislé,to je začátek.Teď je potřeba přijít na to co v životě neumíte a co by jste chtěly dělat jinak.Vím,že někomu ani léčebna nepomůže,ale já jsem osobně už potkala tolik lidí,kteří klesli až na samé dno a dokázali se zase postavit na nohy.Zatím,se to daří i mě,říkám to s pokorou,protože to jestli jsem to zvládla se dozvím až na konci života.Zkuste si promluvit se svými nejbližšimi a zvážit léčení.POdle mě to je jediná cesta z tohoto bludného kruhu.

Zdravím.Mám podobný problém.Jsem matka dvou dětí mám krásné holčičky 2 roky a 4 roky.A jsem také alkoholička(bohužel) snažím se s tím všemocně bojovat.Trvá to už cca 4 roky.V těhotenství a při kojení jsem samozřejmně nepila ale také už jsem se těšila až dokojím a budu se moct napít.Muj případ,ale skončil jednou dost hrozně.Tenkrát to byl starší dceři rok jsem se sešla se svým otcem a naši schuzku jsme tak přepískly,že jsem se opila a nebyla schopná se dopravit domů.Na ulici mě chytila policie a dcera mi byla odebrána do kojeneckého ustavu.A mě odvezli na záchytnou stanici.Strašný,to probuzení ta bezmoc,stud.Bojovala jsem o ní a jelikož se jinak o ní řádně starám a tohle byl ulet..dcera mi byla po 3 dnech naštěstí vrácena.A to jsem si řekla,že už nikdy.Chvíly byl klid,ale pak jsem zase na alkohol dostávala chuť čím dál víc.Po narození,ale druhé dcery to bylo snad ještě horší.Hned jak jsem mohla začala jsem pít.Nejdřív jen večer pak,ale někdy už i ráno.Ze začátku víno to už mi bylo málo tak tvrdy(vodka,rum).Mám pocit,že bez odborné pomoci to asi nezvládnu.Ted už je to sice jen tak 2krát do týdne,ale to jen proto,že druhý den mi je tak zle,že nejsem skoro schopná vstát,ale musim pač mám dvě děti na starosti.Miluji je a jsou pro mě vším,ale ta závislost je staršně silná Jsem na holky sama,ale to není věc pití.Také podotýkám,že u nás v rodině se pilo dost.Nechci se na to vymlouvat,ale určitě si nesete z dětství to co je v rodině zažíté.Dříve mi to vlastně jako problém nepřislo co tak si večer otevřu víno.Chci z toho strašně ven.Nemám ani v okolí bydliště nikoho,kdo by mi holky pohlídala a já mohla aspon ambulantně docházet do nějaké poradny Obávám se každého nákupu,že si tu láhev koupim zase a zase....Sabina 27let

Sabino,víš proč se mě nechtělo jít do léčebny ? Protože jsem si vůbec nemyslela,že tam budou matky jako já.I to,že holčičky miluješ a jsou pro tebe vším,jsi zavíslá natolik,že sama nemáš šanci přestat.Píšeš,že nemáš holčičky kam dát ?Já jsem také neustále řešila,jak to děti zvládnou beze mě.Je pravda,že nemám tak malé děti a mám manžela.Nemohla by ti dcery pohlídat třeba tvoje matka ?Ačkoliv se ti to zdá absolutně neřešitelné,určitě by to nějak zařídit.V léčebně byla paní,také dvě děti 7 a 4 roky.Sousedi pochopitelně začali tušit,že není něco v pořádku,že pije.Jednou slyšeli děti plakat,zavolali policii,jí našli opilou a spící na gauči.No a pak to šlo,do týdne byla v léčebně a děti jsou zatím v dětském domově.Pochopitelně,když už to došlo takto daleko,aby dostala děti zpět ,je potřeba aby prošla celou léčbu,abstinovala a potom jí budou děti vráceny.Ale dohledu sociálky se dlouho nezbaví.A to je v podstatě to lepší řešení,víš sama co se může stát,když piješ.Já tě v žádném případě neodsuzuji,protože jsem byla taky taková,jen vím,že by jsi potřebovala od holčiček pryč,léčit se ,toto je začarovaný kruh.Nepiješ jen kvůli tomu,že jsi zažila dětství,kde tví nejbližší pili,ale že tam prostor ani čas na výchovu a pocit milovaného dítěte.To co jsi asi zažila a nenáviděla na svém dětství,teď ty děláš svým dětem.Ale uvědom si,že máš možnost u tohoto kruhu vystoupit,stát se matkou,která nebude dál předávat tento štafetový kolík.Byla jsem nula a troska a teď je ze mě opět milující matka,ale hlavně dětmi znova milována.