Alkoholik

Veroniko, zajdi na AA v Plzni, jsou to bezvadný lidi, v dubnu s něma můžeš vyrazit na 3 dny do Beskyd,potkáme se tam, a uvidíš tu veselici.

Tak jste měli pravdu, že je to hlavně o lidech ...Dneska jsem byla venku s jednou známou, šly jsme se projít, pokecaly jsme u kafíčka a bylo to prostě super Vůbec mi nevadilo, že se nepilo Měla jsem sice skleničku Sangrie,ale to snad ani nepočítám, pila jsem pro chuť, ne za cílem opít se...S kámoškama si sice suprově rozumím,ale už máme jakýsi rituál, že pokaždé, když někam jdeme, se pije.Holky nejsou špatný,mám je hrozně ráda,ale kdyby se mělo něco změnit, musely by chtít všechny...Ale ony si ten problém nechtějí přiznat, těžko je nějak přesvědčím,akže nevidím jiný řešení, než ty naše schůzky omezit a začít se víc stýkat s lidmi, co tolik nepijou...Teď se aspoň budu snažit nepít o samotě, pivo vyměním za nealko a žádnou vodku už si kupovat nebudu...Musím to utnout teď, čim dýl to budu oddalovat, tím hůř

Dobrý večer Veroniko.
Občas zavítám na tyto bezvadné stránky a čtu si osudy lidí, kteří mají stejně jako já problém s alkoholem.S tímto démonem vedu boj již hezkou řádku let a bohužel pořád bezúspěšně.
Dostal jsem se už do takového stavu, že mně u alkoholu chutnají pouze první 2 skleničky, dále už mi jde pouze jen o to být opilý.Většinou jsem se do těchto stavů chtěl dostat v případech, kdy si človějk potřebuje trochu vyčistit hlavu a odreagovat se od každodenních starostí a problémů.
Dnes už tyto stavy vyhledávám běžně.Mnohokrát už jsem si dával předsevzetí,ale vždy to skončilo opět u láhve.
Nejdůležitější je opravdu moc silná vůle chtít přestat.
Dočetl jsem se spoustům rad, o tom, že má člověk změnit své každodenní návyky, začít dělat něco nového, sportovat atd.
To vše jsme měl možnost vyzkoušet a bohužel ta chuť mít v hlavě dobře se neztratila.Dnes už citím (snad už to bude ten pravý pocit) že je šance to zvládnout.
Podíval jsem se na své malé děti a uvědomil si, že pokud půjdu stále touto cestou a v takovém tempu, možná se nedožiju ani jejich dospívání.
NEchtějte to nechat dojít až tak daleko.
Zdraví je to nejdůležitější co máme.
Býval jsem docela dobrý ve sportu.
Dnes bych asi stěží uběhl v kuse 1000 m.
Přeji Vám Veroniko i všem ostatním, kteří bojují, aby svůj boj vyhráli.
Chce to opravdu moc silnou vůli a trochu toho strachu o své zdraví a blizké vedle sebe.
Držte se.

Naše "rituály" s kamarádama byly asi hodně podobný. Z jara a v létě pořádáme hodně často ohně a k tomu patří dostatečné množství alkoholu (piva, rum, vodka, slivovice..) Prost vždycky když jsme se sebrali s tím, že půjdem pod stan, tak se braly i značné zásoby chlastu. Patřilo to k tomu. Minulý velký prázdniny jsme ohně zredukovali. Akce, který jsme nazývali CRASH TEST, se nekonaly. Bylo to už jiný.. ALE taky POHODOVÝ..!
- taky už nepotávám tolik lidi, kteří pijou.. Celkově se teď docela vyhýbám lidem, kteří chcou jít do hospody, nebo jiným akcím.. Protože vím, že to ještě nemám až tak pod kontrolou (není mi příjemný být ve společnosti lidí, kreří pijou a já sedím u nealka..)
...posledně jak jsme slavili kamarádovi narozky, tak jsme nepili. Kamarádi nepili kvůli mě... No a asi po roce jsme se setkali ještě s jedním kamarádem. Když přišel tak byl hodně překvapenej,že nechlastáme. (jak bývalo naším zvykem.. naše akce bývaly hodně profláklý..) Bylo to divný, když jsem se zpětně podívala na ty starý časy...
No...ale je fajn, když se člověk baví s lidma, kteří tak neholdujou alkohollu..

Dneska jsem večer šla ven. Byly jsme u kamaráda a hrály jednu karetní hru, poslouchali rádio, kecali a foukali vodní dýmku = pohodová nealkoholová sobota. Pohodová až do teď. Vrátila jsem se před půlnocí. A 1. otázka, kterou mi sestra položila bylo: COS PILA?
......pořád si asi nevšimla že mě nepotkala opilou už víc jak čtvrt roku.....!!! Vždycky když od někud přijdu, tak se zeptá co jsem zase pila.. nebo do mě začne valit ať na ni nemluvím, když jsem opilá... Pořád do mě něco jenom tlačí a ani nepozná, když jsem střízlivá.. Neví, že mám problém s chlastem, že chodím k terapeutce.. Pořád mi předhazuje jak všechno ví, myslí si, jak do mě vidí a přitom realita je naprosto jiná... Hraje si na moji matku.. spíš mě ale jenom utlačuje a tyranizuje.. Už mě to fakt nebaví... Mám chuť se na to nepití v téhle souvislosti naprosto vybodnout. Takový přiipitomělý keci o tom, jak pořád chlastáám mě už fakt serou. Kdyby to byla aspoň pravda.. ALE NENÍ..!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Mám toho fakt plný kecky.. NENÁVIDÍM JI...!!!!!!!!!!!!!!!! Pořád jenom od ní a od našim poslouchám nějaký pitomí narážky na chlast, který jsou fakt hrozně "vtipný".. Dost mě to sráží.. Mrzí...

Petře, Vy potřebujete i doléčování, nějakou terapii, AA, Klus, něco!Sám budete zkoušet, popíjet, budete naštvaný, zbytečně!Ivano, sestra závidí, nebo Vás fakt nemá ráda.Tím, že se napijete, ublížíte opět nejvíc sobě.Povzneste se nad ty kecy,Vy víte, jak je to, a smějte spíš tomu napadání!

Děkuji Petře:) I já to tak dělám a vím, že je to nejhorší, nicméně nejrychlejší řešení..Možná by to vážně chtělo, abychom začali více myslet na ostatní. Já mívám pocity viny hlavně kvůli mamce, protože vím, jak ji mrzí, když mě vidí, jak se ničím.Dokážu si předtsavit, jak se cítí. Když už to nezvládneme udělat pro sebe, měli bychom to vydržet aspoň kvůli nim.Teď když to říkám, jsem přesvědčená o tom, že to dokážu.Pak přijde zase nějaká stresová situace a nebo ty moje příšerný výkyvy nálad a určitě se zase napiju..Ale i kdybych neměla přestat, chci to aspoň omezit.O samotě nepít vůbec a s přáteli MAXIMÁLNĚ jednou do týdne a pak to ještě víc omezit.Ale všichni říkají, že se musí přestat rovnou, tak nevím, jeslti mi to vyjde.Ale aspoň Vy to kvůli dcerkám vydržte, budou Vás určitě potřebovat v těžkých životních situacích.

Ivko, naprosto tvé pocity chápu.Možná si ani neuvědomují, jak tyto narážky bolí a to i přesto, žes jim to už nejspíš říkala.Ale kdo nezažije, asi to pochopit ani nedokáže..Nedivím se ti, že máš chuť se zase ožrat, když tě ani nepochválí, a ani si nevšimnou, že už nepiješ..Ale vydrž to,uvidíš, že to jednou někdo ocení. Při nejmenším já, protože obdivuji lidi, kteří to dokázali a jsou pro mě vzorem:)..Ale od blízkých by to určitě potěšilo víc..Rozhodně to nevzdávej, byla by škoda do toho znovu spadnout, když už jsi s tím přestala.Snad jim jednou dojde, jak to pro tebe bylo těžké..

Verčo,... moji rodiče a sestra netuší že mám nějakej problém s chlastem.. Je to zvláštní, ale neví.. nebo si možná toho nevšimli, ignorují to, nevím... Já jsem nikomu z nich neřekla, že chodím do Aklubu k terapeutce.. a ani jim to už nikdy nehodlám říct (což mě hodně mrzí, protože bych stála o to, aby to věděli a třeba mě podpořili... ale ZNÁM jejich názor na lidi, kteří mají problém s chlastem.. a.. proto jim to nikdy meůžu říct... ) .. ale celý mě to hrozně sráží.. Je pitomý mít takový tajemství... Momentálně už si to moc nedávám, ale na pití je vždycky času dost..
Heh, když se opiju, tak narážky mojí sestry budou aspoň oprávněný..

To by sice oprávněný byly, ale takhle aspoň víš, že jsi v právu ty:).Je to hrozný, když se člověk nemůže ani svěřit svým nejbližším, když má problém ...Alespoň, že kamarády máš takové,že tě podrží:).Sestře příště, až bude mít narážky, řekni: ,,Ty asi nepoznáš střízlivýho člověka od opilýho, co?Protože já už jsem se přes čtvrt roku alkoholu nedotkla."A jestli bude mít kecy dál, mysli si něco o její inteligenci a vybodni se na ty řeči...Nezapomínej, že to, že nepiješ děláš přece především pro sebe:)

Nebýt kamarádů, tak bych se už dávno naprosto zničila.. O inteligenci mé sestry mám svůj názor už dlouho.. My se vždycky tak akorát pohádáme když do mě něco takovýho tlačí. Mrzí mě, že se pořád hádáme ale myslím, že si užívá to jak se do mě naváží..
Momentálně můj útěk od všeho je jenom zelená radost.. Takže aspoň pár pěkných okamžiků zítřejšího dne mě čeká
..to, že nepiju vím, že dělám pro sebe.. ale někdy (skoro pořád) mám pocit, že něco podělávám.. že za všechno můžu já.. a proto mě napadá že nejlepší je všechno zapít.. utýct od všeho a naprosto se rozbít..

Verčo, pokud jste alkoholička,rovnou ze dne na den se Vám přestat nepodaří.Já to párkrát zkoušel a jsou to muka.
Pomáhal jsem si nealko náhražkama, tlačil do sebe "zázračné" vitámíny, ale jak píšete, stres se nahromadil a spadnul jsem do toho znovu.Pokud se napijete maximálně jednou týdně, ale tak, že budete opilá, tím se taky nic nevyřeší.
Zkuste to dělat jako já. Jednou denně, vždy večer si dám 1 pivo, pak se pochválím, že jsem zůstal jen u toho jednoho, ráno se mi pak vstává s čistou hlavou a dobrým pocitem, že jsem zase o krok dále.Čím déle vydržíte tento režim tím více Vás to bude těšit a už bude těžší se napít( i z toho důvodu, že jste udělala takový skok a to by už pak opravdu zamrzelo).Možná to není úplně nejlepší rada, z mého pohledu je však nejšetrnější.
Mno, ale na pohled alkoholika nedejte:)
Zatím to táhnu na třetí den , ale tentokrát už jsem opravdu pevně přesvědčen, že to půjde.
Pokud už tohle pokazím, volám psychologa.