Alkoholik

Je to senzační nápad!Jsou lidé,kterým se tak podařilo zachytit se,když zjistili jak na tom díky svému zdravotně jsou.Játra,slinivka,ledviny a pod.Váš otec by potřeboval silný otřes aby se mohl odrazit.Pokuste si s lékařem promluvit bez otce-s předstihem,aby byl připravený na vaši návštěvu s otcem.Nekoukejte na čas-víte sama že otcův čas se setsakra zkracuje-a pracuje proti vám.

S tímto opatrně, znám alkoholiky, kteří nějakou špatnou diagnozu uvítali, mohli se konečně litovat nejvíc, a vzdali život úplně!

Neznám lékaře,který by litoval svého pacienta.A už vůbec neznám lékaře,který by projevoval svoji účast tam,kde ví,že si pacient svoji diagnozu způsobuje sám.Lékaři jsou v tom důrazní a umí umocnit své pokárání.Navíc právě proto si myslím,že by bylo dobré zdělit mu předem o otcově pití,aby byl na to připravený.Jinak by to zbagatelizoval a bylo by to jako že se nic neděje.A TO BY BYLO NEJHORŠÍ!

S lékařem nejdříve promluvím sama. A samozřejmě je jasné, že obě varianty můžou nastat. To ale neovlivním. K lékaři každopádně musí.

V březnu otec zemřel na akutní selhání dýcháni,ledvin a alkoholické ztučnění jater. Spoustu věcí jsme bohužel nestili. Pokud máte v rodině alkoholika, nebuďte k němu lhostejní i když je většinou on lhostejný k nám. Až se člověk náhle ztratí už není šance mu jakkoli pomoci. Život prostě někdy bolí, ale vše jsem mu odpustila, doufám, že i on mě.

Určitě s lékařem promluv, na něj třeba otec víc dá, poslechne.Táta vůbec netuší, jak má hodnou dceru Hanku.

Ahoj.
Děláš pro tátu moc....a děláš to vlastně i pro sebe.
Kdyby jsi mu nepomáhala, jednou by tě to mrzelo. Takhle budeš vědět, že jsi udělala co bylo ve tvých silách a bude se ti lépe žít.
Tvého otce nezničil alkohol, ale zničil se on sám.
Jsou to naše volby co kdy a jak děláme. A zase jenom my to můžeme změnit. Čím se člověk více a více devastuje, je těžší a těžší se zvedat....
I když to možná nedá tolik znát, tak to, co pro něj děláš je opravdu hodně.
Není totiž ve svém srabu tolik sám. Na druhou stranu, má ale ke svým výčitkám, kterými jistě trpí, o to víc důvodů.
A kdo ví, třeba se v něm něco pohne a možná...to budeš ty, kdo bude jeho motivací k alespoň o trošku lepšímu žití.
Jinak jakýkoliv násilný způsob léčby je k ničemu. Musí chtít sám, jinak nemá cenu nikam jezdit a byla by jen škoda jet na první zkušenost s léčebnou nerozhodnutý. Ta první zkušenost je jistě nejsilnější jelikož je první.
Nečekej zázrak, ale jestli cítíš potřebu, nevzdávej to...kvůli sobě.
Ahoj.

Hani-je mi to nesmírně líto.Vím kolik nadějí jsi do všeho vkládala.Asi to tak muselo být!Každá takováto zkušenost nám má co říct a ukázat.Pokud budeme hledat význam.Ted´jistě prožíváš bolest a zklamání.Věř,že až toto pomine můžeš uvidět mnohem víc.Celý význam a smysl jeho i tvého života.Jsem v duchu s tebou.

Hanko. Omlouvám se. Nečtu úplně všechny reakce ve vláknech a tak jsem přehlédl, že ti táta bohužel už umřel. I mě je to líto.
Věřím, že v tobě zůstane pocit, že jsi mu pomáhala a on to věděl. Že neodcházel sám.
Držím ti palce ahoj.

Tento pocit bezradnosti znam. Bohuzel je to jeste ztizene tim, ze bydlime vsichni spolecne - matka, otec, i ja (je mi teprve 21). S matkou sice ziji spolecne, ale neustale se hadaji, souziti je vicemene z nutnosti (spolecne podnikani) a z matciny naivni predstavy, ze otec s pitim prestane a bude vse v naprostem poradku. Bohuzel piti je dnes a denne otcovou denni naplni, smutne je, ze o nic jineho nema zajem. Jeho drivejsi priority a zasadovost jsou tatam. Je ubijejici pouze pasivne koukat a videt, jak se nici, bohuzel leceni odmita. Uznava sice, ze je alkoholik, ale lecit se nupujde - to by podle nej meli vsichni kolem, kvuli kterym de facto pije. Ja mam svych povinnosti hodne, kdyz ale prijdu domu a vidim vse kolem, s otcem, ktery si jiz pomalu nedojde temer ani na zachod, tak je mi skutecne psychicky velmi spatne. Bohuzel, nevim co delat, jak mu pomoci,...