Alkoholik

Ahoj, před časem - je to už pár let - jsem na tomto fóru bývala často. Našla jsem tu podporu i radu. Byla jsem závislá na kokainu (a alkohol byl spoušteč a taky "doprovod").
Teď jsem přes 5,5 roku střízlivá a svůj život jsem obrátila tak, jak bych si to nikdy nedokázala představit.
Chci poděkovat všem, kdo se tu snaží ostatním nějak pomoci, podpořit, poradit. A těm, kdo bojují, bych chtěla napsat, že to jde. I když si to nedokážete představit. I když jste to zkoušeli tolikrát a skončilo to vždycky stejně. I když máte pocit, že na vás nic dobrého už nečeká. Dokud žijete, není pozdě. Nevzdávejte to!

Dobre odpoledne, mam asi deja-vu - ze jsme se potkali na nejake skupine. No, to je vlastne jedno .

Je fajn cist, ze uz ti uteklo 5.5 let strizliveho zivota a ze to ma pokracovani .

Alheno díky, zrovna Tobě jsem moc nevěřil, že to dáš je moc fajn Tě tady zase vidět a v perfektním stavu

Hustý moc gratuluju. Inspirace!

Já nepiju ještě o něco déle než ty a musím říct, že se mi sice život změnil, ale pořád stojí za lejno, jen jinak. Mám schopnosti a zkušenosti a i kvalifikace, které jsem neměl, ale pochopil jsem, že to stejně nestačí.
Všechno je k ničemu a skončí blbě. Mířím do exekucí, nejsem schopný si najít a udržet job, nemám prachy na to mít rodinu.
Zbytek jsou hlouposti. Je to marné. Všechny ty ideje, když přestanu pít byly liché.
Je to jen hnusný upachtěný život a na konci rozpálená pec. Nic jiného. Na pitkách se dalo chvíli předstírat, že je to tu super. V reálu je to tu jen cesta do pekla. Každý věděl, že to tak bude. Proto chlastal. Utíkal před realitou.
Potkávám vyschlé trosky nepijící dlouhé roky. Jsou rozklepané a vyhaslé. Když nepili méně než rok nebo dva, vypadali celkem normálně. Pak potkávám mimoně na antidepresivech odklizené od normální společnosti. Veselé abstinující důchodce, kteří onanují svojí střízlivost na veřejnosti.
Samé hovadiny.
Přesto neplánuju začít pít, ač to možná zní paradoxně. Pití je život ve lži. Raději krutou pravdu.
Na druhou stranu neříkám, že se něco nemůže změnit, ať k lepšímu nebo horšímu.
Mám se prostě blbě.

Ahoj, máš pravdu, není to jenom o tom přestat pít. Je to mnohem hlubší a mnohem víc práce. Taky vidim pár abstinentů kolem sebe, co se uzavřeli do sebe, nemají žádnou životní štávu. CHce to najít něco víc, kopat hlouběji. TAM JE PRAMEN.

Rachel napsal:
Ahoj, máš pravdu, není to jenom o tom přestat pít. Je to mnohem hlubší a mnohem víc práce. Taky vidim pár abstinentů kolem sebe, co se uzavřeli do sebe, nemají žádnou životní štávu. CHce to najít něco víc, kopat hlouběji. TAM JE PRAMEN.

Tomuhle bych věřil mít tak 4 roky střízlivosti. Delším pozorováním potkávám lidi, kteří nejsou uzavření do sebe. Exhibují na skupinách a jsou přesto v jádru vyprahlí. Tohle, co píšeš mi připadá jako lákačka na skupiny, AA apod. Někomu to může pomoct. Ale podle mého názoru je to individuální. Každý je jiný, jinak se mu vede. Má jiné přidružené nemoci. Spousta lidí byli depresáci než začali pít. Vůbec negeneralizuju.

Jediné, čeho jsem si všiml je, že nejvíc rozumně mluví člověk, co má střízlivost do dvou let. Často jen pár měsíců. Ten alkohol mu možná něco kompenzoval v mozku, něco co nám možná chybí. Má určité naděje na zlepšení.. Nevím proč. Univerzální radu, jak se tomu vyhnout nemám. Nemyslím, že samotné uzavření do sebe a nepředvádění střízlivosti na veřejnosti je problém.

Jsou prostě stavy a věci, které ani úporným úsilím, obcházením odborníků a rozumnou medikací odstranit nejdou. Už jsem toho viděl docela dost. Na živo. Každý je jiný.

Život je složitější.