Alkoholik

Je mi blbé to takhle napsat, ale potřebuji poradit od alkoholika, který je nadprůměrně inteligentní a má pocit, nebo mívá pocit, že mu společnost nerozumí. Mám pro to své důvody, vypozorovala jsem, že do určitého stupně je inteligence ku prospěchu, ale od určité výšky IQ je spíše na škodu, potřebuji vědět, co mohu pro takového člověka udělat, který si myslí, že mu doktoři nebudou rozumět atd. Nechci rozepisovat. Klidně je možno i soukromě. Email je Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript děkuji

Tak to nemohu slouzit

denisa napsal:
Je mi blbé to takhle napsat, ale...

...ale od určité výšky IQ je spíše na škodu, potřebuji vědět, co mohu pro takového člověka udělat, který si myslí, že mu doktoři nebudou rozumět atd. ...

Nuž, Denisa,

"nie jednému "hlupákovi" je lepší vlastný rozum ako dobrá rada..."

Alkoholik často nechce vidieť, počuť ani porozumieť tomu, čo je a čo sa s ním vlastne deje. [Inteligentný zadubenec...]

Tu platí mierne upravené Švejkovo:
"To chce klid!"
na :
"To chce čas! "

"Bohužiaľ!" (Trpezlivosť a vydržať! Snáď mu to raz dôjde...)

Zřejmě na to bude muset přijít sám,že mu doktoři rozumět budou..Taky jsem měla doma takového,který mi říkal,že mu doktoři nepomůžou,neporozumějí a že on vlastně nemá žádný problém...

Deniso,
inteligence je velice snadno rozpustná v alkoholu.
A jde to sakra rychle.
Zvláště inteligenti mají schopnost tuhle nemoc, alkoholismus, okecávat a nabulíkovat třeba důvěřivým dívkám, že jim "svět nerozumí".
Spíš je to ale tak, že opilci přestávají nejen světu kolem sebe rozumět, ale vůbec ho i pořádně vnímat.
Místo akce na záchranu, kterou by třeba bezchybně zvolili v případě zlomené ruky, jen mlží a žvaní a pijí dál.
Často vykládají, že jim nerozumí ve škole-rodiče jim nerozumí, celá společnost jim nerozumí.
Nikdo jim nerozumí, nikdo neocení jejich inteligenci, přičinlivost, já nevim-cokoli.
Tak si stěžují a zůstávají nepochopeni a osamělí.
A pijí.
Takováhle ubrečená marmeládovitost je vlastností alkoholika. Jak to vím? Byl jsem tam taky.
Ideálem pro inteligentního alkoholika je najít důvěřivou dívku /takovou maminku, foukající na bolístky/ která si vezme za své jedno poslání-totiž, že alkoholika zachrání.
Možná ti víc lidí na tomhle Fóru poradí jednu jedinou věc: prchej, dokud můžeš.

aha, tady jsme se asi nepochopili, jednalo se o mého otce, kterému bohužel už není pomoci a o mojí sestru... takže prchej dokuď můžeš není na místě, nicméně děkuji za rady i tak...

Deniso, mě naměřili IQ 143 nebo 145 - nevím přesně. Chlastal jsem jako ďas. Jsem- spíš byl i takovýho citlivějšího zaměření. Taže, když jsem to tu začínal pročítat, tak jsem se ztotožňoval s přispěvovateli, kteří psali, jak jsou citliví a chlastaj kvůli tomu, že je trápí všechno co se ve světě děje, chlastaj protože jim nikdo nerozumí atd... Teď táhnu desátý měsíc abstinence a úplně jsem změnil pohled na to proč a z jakých důvodů jsem chlastal. Začal jsem chlastal. Myslím, že bych se mohl kvalifikovat do tvých požadavků. Alkoholik - splňuji jistě, inteligentní - snad taky. S odstupem se na to dívám tak, že všechno jsou to jenom výmluvy. Výmluvy a zase výmluvy. Možná nadprůměrně inteligentní člověk s nějakou další psych. poruchou, např. autismem apod., se může cítit (podotýkám, že jde o můj lajcký názor) cítit jakoby v jiném světě, ve světě, kdy mu nikdo nerozumí. Ale všichni Ti "normální" ač inteligentní alkoholici se na všechno jenom vymlouvají, svalují vinu na ostatní a nevidí, že za všemi problémy si můžou jen oni sami. K tomu jsem dospěl též až po nějaké době abstinence. Takže aktivnímu alkoholikovi to budeš asi těžko vysvětlovat, protože ten je přesvědčen o své pravdě a o jistotě, že mu všichni ubližují a nerozumí mu. Ano. Ale to je všechno způsobeno jen tím zpropadeným chlastem. A ten chlast do nás nikdo neleje - děláme to vždycky sami.

ano, tomu rozumím, a není spíš možnost že u určitých jedinců většinou třeba nějakým způsobem i nadaných je alkohol (nebo jiné drogy) taková pomalá sebevražda? Tahle myšlenka mě napadla, když jsem viděla dokument Hrana, kde vlastně i ostatní muzikanti říkali o Marku Brezovském, že heroin byl spíše takový prostředek jak uniknout z tohoto světa, takže když to budu aplikovat na otce a sestru, tak v tom případě jim ani pomoci není, protože třeba ani nechtějí žít nevím...

Podle mého alkoholismus ruku v ruce provází lenost. Čím víc člověk chlastá, tím je línější. A právě ten alkohol pomůže oprostit od následků lenosti. Uvedu příklad. Nešel jsem do práce, protože jsem byl vožralej jako prase? Budu z toho mít problémy? Jo, takže se vožeru a problém na den, dva vyřešen. Jenže on je vyřešen jen v ožralý hlavě, ale v reálném světě broblém roste a stává se horším. Tak pak snadno dojde k několikadenním tahům. Alkoholik se snaží utéct před problémy o kterých si je sice vědom, ale ví jak snadno je se jich zbavit - chlastem. A čím dál se tento problém odsouvá, tím je větší strach z návratu do reality. To nemluvím o tom, že, když člověk takto odsouvá problémy pár dní- týdnů, že se připojí ještě strach z abstinenčních příznaků. Tohle se netýká jen práce. Jsou to mezilidské vztahy narušené chlastáním - je na mě rodina nasraná, že jsem nepřišel tátovi na narozeniny protože jsem byl nakaši? Jo, sorry, mrzí mě to, ale ožeru se a problém vyřešen. Nešel jsem někam, něco vyřídit, protože jsem se zrovna musel ožírat? - snadno vyřešitelné. Přišla upomínka za nezaplacené cokoli - kurva, to mi nezbyde na chlast. Jak bych to asi vyřešil... No a tak ty problémy narůstaj, hromadí se a zhoršují. A čím jich je víc, tím je toho chlastu třeba víc a častěji.
Než pomalá sebevražda alkoholik považuje své chlastání jako únik od reality, od problémů. Nehledě, že u umělců otvírá úplně jiný pohled na svět. Ve svých středoškolských letech jsem nebyl schopný za půl roku dodat tři slohové práce. Až, když hrozilo, že mě úča nepustí k maturitě, nakoupil jsem lahváče, slohovky vystřihl za odpoledne všechny tři. Ty pak kolovaly po Prachaticích, kde lidé čuměli co nějaký studentík je schopen vyplodit a skončilo to tak, že mě hledala šéfredaktorka jedněch novin, abych pro ně šel psát. Nenašla - byl jsem v nonstopu a tam jí nenapadlo mě hledat. Ta můza je prostě třeba drobet přikrmit. Alkoholik při chlastní uričtě nemyslí na to, že se ničí. Vnímá to asi, ale nebere to absolutně za výraznou pozornost si zaslouživší problém.

Deniso, nemyslím, že nadprůměrné IQ by mělo být obzvláštní překážkou pro porozumění, snad jen v tom, že si člověk ten odstup víc uvědomuje. Ale i člověk s vysokým IQ může mít zároveň vysokou úroveň sociální inteligence a být schopen přistupovat k lidem tak, aby se vzájemně pochopili a měli z komunikace oba dobrý pocit. Pokud ji má nízkou, nezbývá než sociální dovednosti trénovat a počítat s tím, že to nebude lehká práce.

Lidé si nerozumí dnes a denně, není to nic nenormálního. Někomu to je ale úplně jedno, zatímco někdo je na to přecitlivělý, pak to může přejít do bolestného pocitu izolace, a to je zrovna dobrý důvod k pití. Nikdo sestře nezaručí, že jí doktoři porozumí. On taky neexistuje žádný doktor, který by byl schopen porozumět každému pacientovi. Ale proč to nezkusit? Ono není zaručeno ani to, že jí neporozumí.

K té pomalé sebevraždě a nechuti žít: někteří lidé hledají velmi dlouho uspokojivé místo v životě, nějaký smysl života, důvod k překonávání problémů. Dokud člověk schopnost hledat má, je tu pořád šance. Někdy může výrazně pomoct už jenom zjištění, že se ve svém problému člověk netopí sám, že není žádná abnormální výjimka.